Točna
Napsal Radek | 29. prosince 2024
Správné kolejiště, jakéhokoliv měřítka, má točnu (s rotundou) a tunel. To nám léta vtloukali do hlav výrobci a prodejci modelářských potřeb a musím uznat, že na propagačních fotkách vypadají lokomotivy vystavené na paprscích opravdu dobře.
Nicméně my moduláři jsme v tomto směru úplně divní a nekonformní. Jednak se skoro pořád ptáme, jestli to tak je (mohlo být) ve skutečnosti. No a druhým podstatným měřítkem je užitečnost modulovému provozu.
Proto, například, stavíme podivné smyčky a smyčková nádraží, která, ač absolutně bez předlohy, leč prohlášena za skrytá, nám najednou nevadí. Proto odmítáme tunely, které jsou v našich končinách stále spíše raritou a při správné tloušťce nadloží a rozumné délce by zabíraly cenný prostor v přepravních boxech.
I zařazení točny do klubového skryťáku vzbuzovalo spoustu kontroverzí. Jednak, prý, v našem klubu nejčastěji používané motorové lokomotivy není třeba otáčet. Když už se objeví nějaká "pára", může se otočit na smyčce. Ale na druhou stranu - vnitřní prostor smyčky (která je nutná pro rychlé "otočení" osobních vlaků a ucelenek) zůstává nevyužitý. Potřeba případných kusých kolejí není v našich podmínkách až tak velká, aby ospravedlnila další tzv. lyru a spoustu výhybek.
Pro točnu mluví rychlost (čas) otočení mašiny, který je zlomkem doby potřebné k objetí smyčky. Volné paprsky umožní odstavení lokomotiv s minimálním záborem místa a bez investic do výhybek. Navíc nám přítomnost dvou nezávislých prvků sníží časy obsluhy. Na vjezdu skryťáku zase pomáhá dvojité křížení a výtažná kolej, takže lze očekávat téměř nezávislou obsluhu ucelených souprav a prostor pro základní manipulaci s náklady.
Samozřejmě zůstáváme omezeni celkovou šířkou, resp. počtem kolejí, ale nestavěli jsme ranžír. Pro klubový provoz a výstavy by to mohlo být fajn. :)
Po technické stránce jsme se rozhodli pro nemodelové "ruční" provedení vlastní konstrukce založené na 3D tištěných prvcích. Stěžejním, a na fotce neviditelným dílem, je Hiwin kluzné pouzdro o průměru cca 50 mm mezi žlutou základnou a hnědým rotačním dílem. Bylo "ze šuplíku" a jediné této velikosti, takže v tomto ohledu je stavba neopakovatelná. Čtvercová okýnka pro další kluzáky se ukázala jako zbytečná...
Protože jsem odpůrcem řízení čehokoliv založeném na detekci chyby (zkratu), navrhnul jsem primitivní systém přepínání polarity s malým mrtvým úhlem v poloze, kdy na naši točnu beztak nejde vjet. Na trnu hnědého dílu je nasazena vačka, která ovládá dvě dvojice úplně obyčejných přepínačů s rolnami na koncích jazyků. (Na fotce malé červené.)
V černé objímce je axiálně uložen bubínkový rotační kontakt (6 Wires Conductive Capsule Slip Ring - díky fuldo). Z něj vedou ty tenké vodiče "pod modul" a stejně barevné vodiče "nahoru ke koleji". Dvojice přepínačů jsou uloženy v samostatných šedých dílech. Poloha objímky i přepínačů byla doladěna po vlepení točny do modulu a zafixována lepidlem.
Přiložená fotka dokumentuje, že: 1. bych měl pořídit mobil, co bude líp fotit. 2. ač pečlivě plánuju, při montážních pracech jsem poněkud čuně. 3. elektroinstalace není nijak složitá. Dokonce vybyl pár vodičů, kdybych třeba na točně chtěl něco rozsvítit. 4. asi bude potřeba dráty zakrytovat, aby nepřišly k úhoně.
Poslední fotka zachycuje modul v přepravní konfiguraci.
Abych se jen nechválil, poukážu rovnou na některá slabá místa tohoto řešení. Hlavním problémem je 3D tištěný talíř točny. Při své malé tloušťce má tendenci "lavórovatět", což s sebou nese zdvižení koleje točny. Řádově se pohnula o malé desetiny milimetru, ale raději bych tento problém nemusel řešit.
Další slabinou je špatná opakovatelnost mé konstrukce. Je závislá na několika proměnlivých prvcím, a proto, ač mě to mrzí, nezačnu práskat a prodávat točny jak Baťa cvičky, ale rád poradím případným následovatelům.