Obloukové moduly
Napsal Radek | 16. července 2014
Ke stavbě obloukových modulů mě vedlo několik okolností. Jednak jsem svoje přímé moduly dokončil nad očekávání rychle, dále to byla vnitřní potřeba pocvičit další krajinářské techniky a v neposlední řadě podřízení se (budoucím) potřebám klubu. Mám totiž samozřejmě "v kapse" nachystané nádraží, a dokonce několik variant, ale v situaci, kdy s moduly začínáme, nemá smysl budovat dopravny a nemít je čím spojit...
Oblouky o rozměrech R700/45º byly navrženy jako reálné a nikoliv lichoběžníkové. To implikovalo výrobu frézováním, a protože nerad vymýšlím trakař, opět jsem napodobil brněnskou konstrukci. Ta je podle některých názorů až příliš pevnostně předimenzovaná (a tedy i těžká), ale mě to tak vyhovuje. Na plochu překližkové plotny se vešlo pět stejných stavebnic modulů, pro které mám navrženy různé (volně navazující) náměty. Normočela jsou sice různých typů, ale při jejich rozmístění jsem se snažil o co největší variabilitu sestavení oblouku 5x45º i jiných "hadovitých" variant.
Nařezané díly byly částečně postiženy kroucením a prohýbáním. Bohužel, člověk do překližky nevidí a teprve po rozřezání jsem v ní našel špatně přeložené vrstvy. Významnější deformace se týkala asi pěti dílů, které jsem později použil a složil tak, aby se prohnutí vzájemně vyrovnalo.
Moduly jsem sestavoval a lepil v šabloně na výkrese vytištěném v měřítku 1:1. I přes veškerou snahu došlo k drobným chybám geometrie - všech pět modulů mělo pohnutá čela na úhel cca 46º, ale zato byly všechny křivé stejně. Chyba se ukázala, když jsem cvičně zkusil z modulů sestavit půlkruh a kraje nebyly v přímce...
Takže dalším krokem byl nákup pásové brusky a klínové zbroušení konstrukčních čel. Materiálu k úběru byl dostatek, problémy činilo průběžné hlídání rovinnosti a kolmosti obráběné plochy.
Po dobroušení jsem mohl přistoupit k nalepení normočel. Jak je vidět z fotky, lepil jsem je vždy na dva "sousední" moduly současně. To pojistilo kolmost a také zjednodušilo práci, protože jsem k sobě stužil (ve většině případů) stejné plochy.
Sestavené "moduliště" vypadá takto. Geometrie se zdá býti v pořádku. Dalším kladem je, že se "vytočím" ve vyhrazených prostorách, kde budu později (možná) jezdit.
To, co fotka umně maskuje, je příprava na lepení bočnic. Jsou z 3mm překližky a po dotazu na fóru i průzkumu bojem vystačím s modrým Duvilaxem, hřebíčky a bez namáčení (předohýbání).
(Nejlevnější třívrstvá překližka má výrazně jinou ochotu se ohýbat v obou kolmých směrech. Je dobré to zkusit a zvážit před uříznutím bočnic...)
Další fází byla lakovna, takže na dalších fotkách už jsou moduly pěkně černé. Tedy moc esteticky pěkně ne, beru to jako základní nátěr. Finiš přijde úplně nakonec, po dokončení krajiny.
Lepení a sochání styroduru jsem nenafotil, takže další fotka ukazuje už povrch polepený papírovými kapesníky a natřený hnědou tónovací barvou.
V podstatě opakuji technologii použitou na přímých modulech. Jedinou změnou je použití Duvilaxu namísto Herkulesu. To se ukázalo jako krok zpět, protože Duvilax se hůře nanáší a prostupuje papírem.
Mimo to, Duvilax mi tvořil shluky, ve kterých se následně zachytilo více hlíny (písku) a na krajině vznikly jednak vlny a druhak lesklejší místa. Není to nijak tragické, ale příště si připlatím za Herkules.
Položení kolejí do oblouků bylo o řád obtížnější než u přímých modulů, ale zvládnul jsem to i díky šabloně vypálené z 6mm plechu. (I přesto jsem se nevyhnul předělávce jednoho čela, kde uhnula osa koleje...)
Následovalo obligátní zadrátování, jehož výsledkem jsou další dva sjízdné moduly do sbírky!
O nás
Jsme neformálním sdružením železničních modelářů ze střední Moravy. Stavíme hlavně modulovou železnici v měřítku TT s námětem lokálních tratí.
