Radostné budování
Napsal Radek | 27. června 2020
Z dob vzniku Vrahovické zahradní dráhy se dochovalo video na téma "Vozíme plyšáky". Omluvte prosím jeho kvalitu, jde o deset let staré amatérské záběry.
Krom nadšeného ježdění jsem se, jak je ostatně patrné ze záznamu, věnoval stavbě vozů. Některé dodal Ježíšek, a byl to vlastně druhý a zároveň poslední nákup originálního příslušenství. Několik dalších vzniklo svépomocí. Fotka napravo zachycuje nářaďový vagon podle mladečského vzoru.
Zajímavostí je podvozek z vlastního leptu. Původně jsem chtěl stavět kiplory (kolíbky), ale kombinace silnějšího materiálu (oproti modelům v TT), navhování "naslepo" a nákladného zakázkového leptání způsobila, že zůstalo u pouhých dvou kusů těchto pojezdů.
O mém nezdolném optimismu stran vlastní stavby vozů svědčí i těchto 200 pojezdových kol. K nim přináleží samozřejmě i izolační pouzdra, neboť napájení se děje stále skrze koleje.
V souvislosti s napájením je třeba zmínit údržbu dráhy. Cca dvakrát za sezonu jsem koleje ručně očistil brusnou houbou LGB a pohoda. Spojky prutů spolehlivě vedly, aniž bych je pájel anebo obalil grafitovou vazelínou.
Co ale nefungovalo v pohodě bylo uložení kolejiva ve štěrku. Použití flexi segmentů namísto továrních oblouků mělo za následek samovolné napřimování kolejnic vlivem venkovního prostředí. Při tom navíc koleje vyjížděly ze štěrkového zásypu a volně na něm ležely. První rok provozu se nic neprojevilo, ale po zimě jsem musel vše znovu zaštěrkovat na následně dosypávat a dosypávat.
Takže druhá chyba k zapamatování - pořádně upevnit kolejivo k podkladu!
Fotka zachycuje stav kolejiva po snesení tratě. Po třech nebo čtyřech letech většina pražců viditelně zešedla. Některé zkřehnuly a polámaly se a cca každé dvacáté pole se rozpadlo k nepoužití. Nutno ale říct, že výhybky přečkaly daleko lépe a, i když jako nové se jejich pražce jevily k nerozeznání od běžných, jejich opotřebení bylo výrazně nižší.
Dále je vidět rozestavěný nářaďový vůz, tetokrát podle zbýšovského vzoru. Je čtyřnápravový, uložený na dvou hranatých podvozcích vzor regner.
Nakonec to výrobně nejnáročnější - přestavníky. Jeden originální jsem koupil; poznáte ho podle rezavého železného šroubku. Ostatní jsem vyfrézoval z mosazi a následně spájel ze tří hlavních dílů.
Je s podivem, že po dlouhodobém pobytu na kolejišti jsou mé výrobky v lepším stavu než originál